Informace o osobnosti Máte zájem o doménu OSOBNOST.CZ? Klikněte na zde
Seznam osobností
   A   B   C   D   E   F   G   H 
 I   J   K   L   M   N   O   P   Q 
 R   S   T   U   V   W   X   Y   Z 
Seznam skupin (vše)
 #   A   B   C   D   E   F   G   H 
 I   J   K   L   M   N   O   P   Q 
 R   S   T   U   V   W   X   Y   Z 
Google
Rychlé hledání


Profese














Aktuality

4.12.2005 - Update systému B-Byte

7.11.2005 - Revize systému

4.9.2005 - První 100 osobností

1.7.2005 - Přechod na B-Byte

31.5.2005 - Zpřístupnění veřejnosti

13.5.2005 - Spuštění testovacího provozu stránek

Odkazy
Prostějov - Informační portál
Upozornění
Na stránkách se neustále pracuje!
Chcete mail?

Nabízíme vám možnost získat
e-mailovou schránku vasejmeno@osobnost.cz

Pokud máte zájem, klikněte zde

Sháníte informace?

Zajímá vás osobnost, hudební skupina nebo album?

Napište nám její jméno
a my informace seženeme!

(např: Bruce Willis, Chinaski)





Leonhard Euler
(15. duben 1707 - 18. září 1783)
švýcarský matematik
Zařazení: matematik
Biografie

Narodil se r. 1707 ve švýcarské Basileji. Jeho otec byl duchovním, jeho koníčkem byla matematika a brzy si všiml synova nadání. Už v 13-ti letech začal Leonhard studovat na basilejské univerzitě. Protože se chtěl stát úředníkem na ministerstvu, pustil se do studia teologie a klasických jazyků - řečtiny, latiny a hebrejštiny. Učení mu šlo lehce, měl totiž vynikající paměť: Traduje se o něm historka, že jednou rozřešil při mezi dvěma studenty, jejichž výsledky náročného výpočtu se lišily na padesátém desetinném místě tím, že výsledek spočítal jen tak v hlavě. Učení mu šlo lehce, a tak se zapsal ještě na fyziku, astronomii, medicínu a také na matematiku. V r. 1723 ve věku pouhých 16-ti let získal titul magistra a o tři roky později nalezl své první stálé zaměstnání. Nebyla to však úřednická židle v rodném Švýcarsku - Euler zamířil do dalekého Ruska. Pozval ho tam r. 1727 jiný velký matematik, přítel z dětství Daniel Bernoulli.

Tak začal první ze dvou Eulerových pobytů v Rusku. Zprvu měl jen skromnou pozici, ale již brzy si získal uznání a r. 1733 byl jmenován profesorem a vedoucím matematického oddělení petrohradské Akademie. Byl dvakráte ženatý a měl 13 dětí. Věnoval se různým oblastem čisté i aplikované matematiky. I když v roce 1735 ztratil jedno a v roce 1766 i druhé oko, pracoval stále, neboť měl fenomenální paměť. Svoje objevy pak diktoval. Během svého života vydal 530 knih a různých článků. Spolu s rukopisy z jeho pozůstalosti se počet jeho prací zvýšil na 886. V řadě oblastí matematiky je jeho podání téměř konečné, např. trigonometrie. Velká Eulerova autorita ustálila symboliku algebry a infinitezimálního počtu, neboť např. Lagrange, Laplace i Gauss znali jeho práce a přebírali jeho symboliku.Téměř všechny oblasti matematiky překypují Eulerovými funkcemi, integrály, konstantami a důkazy. Je autorem řady matematických značek, které používáme dodnes. Patří k nim označení pro Ludolfovo číslo, sumu, integrál, nekonečno a imaginární číslo.Hlavními pracemi jsou: Introductio z roku 1748; je v ní mnoho různých témat - nekonečné řady včetně rozvojů funkcí ex, sin x, cos x, jsou zde vyšetřovány křivky algebraickou metodou, takže kniha je též učebnicí analytické geometrie. Institutiones calculi diferentialis z roku 1755 a nebo Institutiones calculi integralis z roku 1774 obsahují elementární diferenciální a integrální počet, teorii diferenciálních rovnic, Taylorovu větu a její aplikace. Mechanica, sine motus scientia analytice expozita z roku 1736 obsahuje newtonovskou mechaniku a dynamiku hmotného bodu zpracovanou analyticky a další práce z oblasti tzv. matematické fyziky. Důležité jsou i jeho příspěvky k teorii čísel. Známý fyzik a matematik Laplace o Eulerovi jednou prohlásil: "čtěte Eulera, je učitelem nás všech". I sám velký Gauss mluví o Eulerovi s obdivem: "Studium Eulerova díla zůstane nejlepší školou pro nejrůznější oblasti matematiky a nemůže je nic nahradit."

Euler se však nevěnoval jen čisté abstraktní matematice. Jeho hlavní zásluha spočívá ve vytvoření matematického aparátu tehdejší fyziky. V 18. stol. se základem fyziky stala Newtonova mechanika a Euler byl jedním z prvních, kdo ji dokázal významným způsobem rozvinout. Roku 1741 Euler z Ruska odešel a přijal pozvání pruského krále Fridricha II. Velikého do Berlína. Strávil pak v Pruské akademii celých 25 let. Z tohoto období pochází jeho nejvýznamnější objev - vlnová rovnice. Původně šlo o zajímavou, ale poněkud okrajovou otázku kmitání houslové struny. Už staří Řekové věděli, že struna může kmitat mnoha různými způsoby, podle toho, jak se na ni brnkne. Vědci se od 17. stol. pokoušeli vypočítat, jak se v průběhu kmitu mění její tvar. Počátkem 18. stol. se objevilo několik významných prací na toto téma, až konečně r. 1748 Euler s použitím Newtonovy mechaniky sestavil a vyřešil vlnovou rovnici pro strunu. Je to parciální diferenciální rovnice, která popisuje změny tvaru struny v čase i v prostoru. O 11 let později odvodil vlnovou rovnici pro kmitající plochu s pevným okrajem - buben. Mohlo by se zdát, že se taková matematika houslí a bubnů týká jen hudby, ale není to pravda. Záhy se vlnová rovnice začala objevovat ve všech možných oblastech fyziky: v hydrodynamice popisuje formování a pohyb vodních vln, v akustice popisuje šíření zvukových vln ve vzduchu. A v 19. století se objevila v teorii elektromagnetických vln a změnila celou naši kulturu. Podle názoru některých odborníků vlnová rovnice byla možná nejdůležitější jednotlivou matematickou formulí v celých dějinách vědy.

Zbytek života Euler strávil opět v Rusku, kam přijel r. 1766 na pozvání nové panovnice, carevny Kateřiny Veliké. Stal se ředitelem Akademie a významné postavení v Petrohradě vymohl i pro své tři syny. Do vědeckého časopisu Akademie poslal balík článků tak velký, že je redaktoři tiskli ještě plných 43 let po jeho smrti.

Některé Eulerovy slabiny: Zacházel, podobně jako řada dalších matematiků 18. století, neopatrně s nekonečnými procesy. Zacházel nesprávně s divergentními řadami, neboť neznal kriteria konvergence a divergence. V pořádku není ani jeho zdůvodnění infinitezimálního počtu. Otázka základů infinitezimálního počtu zůstala předmětem sporů. Totéž platilo i o problematice týkající se nekonečných procesů.

Zdroje
Magda Vlachová - vedci.wz.cz
. . . : : :    (C) 2005 technická správa a funkční webdesign: Webdesign Atomio Web s.r.o.      B-Byte Engine    : : : . . .